2. září 2022
Tak je to tady. Pořád myslím na to, jak zvládnu být v noci sama ve stanu, ale snažím se ty myšlenky vždycky hned zahnat, je to přece jen ještě hodně daleko.
Noc byla dobrá, vlak jel možná jen jeden a ještě byl úplně potichu. Nevím, proč ty naše skoro způsobují ohluchnutí.
Vstáváme do chladného rána, 12°C.
Oblékám všechno, co mám, kromě péřovky.
Jízdenka v autobuse mi prošla, možná díky tomu, že tam nebyla žádná čtečka těch kódů, jen řidič mrknul očkem. No, prohrála bych boty.
Ríša se nastrojil do cyklistického a vyjel 10 min přede mnou.
U jezera jsem byla v 9 hodin. Ríša si myslel, že to vyšlápne za 30 min. Do kopce 11,5 km s převýšením 400 m, ale nakonec mu to trvalo snad 50 min.
Pokochali jsme se výhledem na jezero, no mohlo být víc jasno, ale neprší, takže jsem šťastná. Dali jsme si čaj a croissant a šli se podívat ke kapličce. U ní jsme uviděli takový 3 super bludiště. Je potřeba si do toho koupit dřevěnou kuličku za 2 €, aby je člověk vyzkoušel, což jsme udělali a chvilku tam blbli. Měli to moc pěkně vyrobený, překvapivě to i fungovalo.
V 10:15 jsme se rozloučili, tak čau za týden.
Počasí se mezitím hodně zlepšilo, krásné výhledy, teplo. Ty kraťasy mi ještě budou chybět.
Od jezera se hned začalo stoupat, takovým suťovištěm nebo snad korytem řeky. 700 m převýšení na 6 km, 3 hod na chatu Bielle. Zvládla jsem to dle harmonogramu, který je uveden v průvodci.
Na chatě je docela dost lidí. Dala jsem si Radlera (5 €) a oběd – chleba s taveným sýrem. Zdržela jsem se tak 40 min.
Pak přes chatu Sennes, kde jsem se vůbec nezdržela jsem pokračovala na chatu Fodara Vedla. To byla spíš taková osada. Pásly se zde krávy, byly zde nějaký domky i kaplička. Nádherný místo, takový akorát do Unesca. Valila jsem ovšem dál, z kopce na chatu Pederü. Mám žízeň, dá se platit kartou, takže další Radler. Ale rychlej, protože mě ještě čeká 660 m stoupání na místo, kde chci dnes spát. Nějakých 6,5 km do kopce k chatě Pices Fanes a dal k Lago di Limo.
Po cestě k jezeru, resp. k chatě Fanes, jsem se potkala s australským párem, oproti mně mladý děcka. Kluk Bruno se se mnou dost bavil, kupodivu měl moc pěknou angličtinu, které jsem rozuměla.
No, cestuje po Evropě už od června a bude tady do listopadu. Pak se přesouvá do Kolumbie atd. Má pětiletý prázdniny. Prý hodně pracuje, moc neutrácí. Dobrej život. Dala jsem mu na sebe kontakt, když by se náhodou na svých cestách dostal do ČR. Mimochodem ČR zná a dokonce se ptal zda jsme Czechia nebo Czech republic. Jeho holka byla dost unavená, tak to zabalili asi kilometr od chaty Pederü, já frčím dál, víceméně sama, už moc nikoho nepotkávám. Jsem už trochu unavená, ale šlapu dál.
U Lago di Lime, kde jsem původně chtěla spát nezůstanu. Moc se mi tam nelíbí a navíc o pár set metrů dál je u chaty Gran Fanes studánka. Tam bych se chtěla lehce opláchnout a nejlíp i přespat. Po cestě k ní potkávám opuštěnej barák, pěkný místo, který už okupují 2 stany. No, mohla bych se přifařit, míň bych se bála, ale nemám vodu resp. mám jen bublinkovou a chci si uvařit polívku k večeří a to vím, minimálně co se týče kávy, že není dobrý nápad. Tak šlapu dál, snad nebudu litovat.
U chaty je místo na spaní, ale pohybují se okolo krávy a navíc zde není nikdo, koho bych se na přespání mohla zeptat, tak se jen trochu ošudlám mokrým ručníkem a jdu kousek vlevo od cesty za chatu, kde je moc pěkný místo. Je u řeky, tak doufám že nezmrznu. A taky že mě tady nenajdou ty krávy ani nikdo jinej.
V půl osmé mám postavený stan, vařím polívku a ve 20 hodin už ležím ve spacáku.
Ušla jsem 23 km, převýšení napíšu až budu na signálu.
Můj cíl je usnout a vzbudit se až za světla. Tak si jdu držet pěsti.
Dobrou noc.