Na začátku roku 2022 se má největší, nejen noční, můra stala realitou a v důsledku toho se mi o pár měsíců později splnil sen, o kterém sní každé dítě a mně vydrželo až do dospělosti.
Hned druhý den v novém roce jsem se musela po 14 letech rozloučit se svým kocourem Kryštofem, Kryštůfkem, Mazlikem, Chlupáčkem, Chlupinem, který odešel za duhový most. To, že zvířátka chodí právě tam, jsem se dozvěděla až později, když jsem googlila, jak se s takovou ztrátou vyrovnat. Zatím jsem o nikoho v životě nepřišla a tak mi to, že mě doma nikdo nevítá, nikdo se mnou nesedí na gauči a nikoho nemusím krmit a nemám koho hladit přišlo tak tíživé, že jsem nevěděla jak z toho ven. Neuměla jsem si představit, že se to někdy zlepší a radám, že čas všechno spraví v této situaci nevěříte. Časem, jak jinak, ten za všechno může, se mi podařilo z toho trochu vyhrabat, ačkoliv stále přicházejí dny, kdy mi není úplně do zpěvu. Přišla jsem o kámoše.
Všechno zlé je pro něco dobré. Zas ta otřelá fáze, nicméně to, že jsme najednou doma sami otevřelo dvířka novému domácímu mazlíčkovi.
Měla jsem totiž „slíbeného“ psa. Otravovala jsem s ním už dlouho, ale jednou podmínkou „pana domácího“ bylo, že se tak nestane, dokud budeme mít Kryštůfka.
Rasu i jméno psa máme vybrané už roky. Bude to Jack Russell Teriér a bude se jmenovat Frank. Začala jsem googlit a hledat chovatelskou stanici těchto rošťáků. Na Facebooku jsem se stala členkou skupin chovatelů této rasy a hledala a hledala, kdo plánuje nějaké to štěňátko. Zprvu se mi nedařilo. Já totiž hledala hladkosrtstého a po těch se jaksi slehla zem. Většina chovatelů plánovala hrubosrsté nebo broken. Ale kdo hledá najde a já našla. A to rovnou tři chovatelky, které brzy očekávají vrh. Každé jsem zavolala a zbyly mi už jen dvě chovatelky, z nichž jsem se asi po měsíci rozhodla pro jednu, která byla šálek má káva.
Zůstala jsem s ní v kontaktu a tak jsem se 6. března dozvěděla, že se mi právě narodil Frank. Respektive se narodili 3 pejsci a 4 feny, z nichž jsem si mohla vybrat. V té době jsem byla s rodiči na dovolené v Athénách, ale hned po návratu do Čech jsem za budoucím Frankem vyrazila.
Mezitím jsem už měla načtených několik knih a článků jak správně vybrat štěně, ale řeknu vám, nechápu, jak to v těch knihách myslí. Na co jsem při hledání štěňat narazila a co sama zažila, tak většina jich byla rozebraná ještě se ani nenarodila. Takže rady typu neberte si toho prvního, který k vám přiběhne nebo toho, který zůstává sám v koutě, zkontrolujte zda má černý čenich apod. není tak docela možné zařídit. Měla jsem na výběr ze tří kousků a vzhledem k tomu, že si chci nechat otevřená zadní vrátka ve smyslu, že s ním možná budu chtít chodit na výstavy a samozřejmě získávat nějaká ta ocenění, jednoho jsem vyřadila hned. Nesplňoval standard plemene – byl příliš zbarvený. U Jacků má převažovat bílá barva, tento byl tak pade na pade. Tak zbývali dva.
Pán domu se zrovna nacházel na dovolené v Thajsku, ale byl na příjmu a po shlédnutí několika fotografií jsme vybrali Franka. Měl na zádech flek ve tvaru srdce (ten prostřední), takže jsem paní chovatelce obratem oznámila, že si zamlouváme toho „srdíčkovýho“.
Co 14 dní jsem chudáka paní navštěvovala, abych se s Frankem viděla a paní přesvědčila, že jsem pro něj ta pravá, ať se mnou určitě počítá, že si ho vezmu. Ale ne v termínu, ve kterém se běžně odebírají, po prvním očkování, nejdříve v 7. týdnu. Já totiž můžu až v jeho 9. týdnu. Už někdy z loňska totiž v tomto termínu máme domluvenou dovolenou, resp. takové soustředění v Chorvatsku, kde chceme trénovat na triatlonový závod Czechman. No a nehledě na to, že by nebylo rozumné, ale ani možné si takto malé a dosud ne zcela očkované štěně s sebou do Chorvatska brát. Naše ubytování ani domácí mazlíčky neakceptuje.
Termín odběru jsme tedy stanovili na 11. května. Každý den zhruba měsíc před tímto datem odpočítávám, kolik mi ještě zbývá. Já se tak těším! Budu mít parťáka na cesty. Třiapůlkrát HURÁ. Hurá, hurá, hurá, hu.
Nicméně letošní trek musím odložit a věnovat se výchově. Proto tu plánovou cestu přesouvám na rok 2024. Takto malé štěně zatím na žádné tury nemůže, zkrátka proto, že nic neujde a nesmí se přetěžovat. Ale doma sedět nebudu, nebojte. Vymyslím minimálně nějaké jednodenní túry a mám na něj pořízenou i tašku, to když on už nebude moct a já ještě jo.
Tak brzy napřečtenou z nějakého výletu.
