6. července
Dneska v noci jsem skoro vůbec nespala a uvědomila jsem si, že nemocnej člověk, kterej v noci nemůže zamhouřit oka, je to nejhorší, co se může stát. Dlouhá noc dala tolik příležitostí k vymýšlení toho co mi je až jsem ráno vstávala s akutním zánětem žlučníku a do toho i s počátečním zánětem močáku. Fakt na palici. To místo pod žebry mě bolelo celou noc, pořád jsem si pohmatem kontrolovala jestli to na levé straně vypadá stejně apod. Zkoušela jsem dokonce i různá dechová cvičení, ale nic. Oko jsem zamhouřila jen párkrát, čůrat šla asi dvanáckrát.
Ráno mi opět není dobře.
Ríša posnídal zbytek starýho chleba a tím, co mu ještě zbylo, jsem nakrmila poníka, kterej se na nás přišel podívat. Já mám v plánu jíst až na chatě, která je tak 3 km odtud.
Procházíme krásnou krajinou, kde se pasou krávy. Jedněm dokonce i uhýbáme, protože jdou po cestě a zdá se, že mají přednost.
Chata I Croci nám vyrazila dech. Byla nádherná, stejně tak jako kemp a výhledy. Je dostupná autem (což byla i ta naše Matalza, ale tady je krásné venkovní posezení, dokonce si zde člověk může zakoupit i masáže. Trochu litujeme, že jsme včera nedošli až sem, ale to jsme jednak nemohli vědět a druhak by tady asi mohlo dost foukat. A třeťak, možná bych to už nezvládla.
Za 20 € si kupujeme svačinku/snídani – 2x koláč, kafe a Liptonic. Kocháme se a do toho pozorujeme paní, jak uklízí stany k pronájmu. To vlastně vidíme poprvé. Celou dobu, co jdeme jsme rádi, že máme svůj stan, protože spousta těch k pronájmu jsou špinavý a smradlavý a člověk by musel být hodně unavenej, aby tam v klidu usnul. Nicméně naše černá trojka v nich spává.
V místech, kde je signál, googluju co mi asi tak může být. Večer před usnutím jsem možná měla horečku, takže mi z toho vychází jasná diagnóza – žlučníková kolika. To mi ale nebrání v tom nasadit batoh a šontat se dál. Jednou jsem se dala na cestu, tak ji musím dojít.
Na vrchol jsem se ztěží doplácala, ale z něj už byl vidět cíl této etapy, chata Asinau a šlo to už jen z kopce, tak se mi hodně ulevilo.
Od noci přemýšlím, že by bylo dobrý se dnes dostat až na Bavellu, tzn. spojit 2 etapy (líbí se mi to z toho důvodu, že budu v civilizaci, takže pokud mi něco je, tak se o mě někdo postará).
K chatě Asinau jsem se i přes pomalý sestup, kde Riška musí dávat velký pozor na každý došlap, aby se mu nezvrtl kotník, dostali o půl hodiny dříve.
Terasa byla plně obsazená jinými hikery (včetně Maxe a třech Frantíků) a taky obsluhou. Zrovna si brala přestávku a my jsme měli 10 minut počkat než nás obslouží. To bylo něco pro Ríšu. Ten úplně zuřil, ale nedával to ostatním úplně moc najevo. To zapříčinilo jeho definitivní rozhodnutí, že tady v žádném případě spát nebudeme, jenom se najíme a jdeme dál. Ale nečeká nás žádná procházka růžovým sadem. Dalších 11 km, nahoru 400 m a mrtě dolů.
Z nějakého zázračného důvodu se mi na této chatě udělalo mnohem lépe. Místo pod žebry trochu přestalo bolet. Zatím nejásám, ale už se tolik nebojím spojit dvě etapy. Myslím si, že to zvládnu. Ke svačině jsme si dali prkénko se salámem a sýrem, k tomu bagetu, pivo a colu.
Myslíme si, že Max s Frantíkama tady zůstávají, doposud šli podle průvodce, ale neloučíme se s nimi. Na terase nesedí a nám se nějak nechce je hledat. Tak sestupujeme k potoku, krásná cesta a opět každých 500 metrů pijeme. Tentokrát proto, že Ríša snědl klobásu a po té prostě žízeň je. Žízeň, kterou vodou ale zahnat nelze. Po cestě křižujeme potoky, ve kterých si neustále namáčíme čepice a ručníky na ochlazení hlavy. Na jedné pidi přestávce potkáváme Čechy – day hikery. Chvíli se s nimi dáváme do řeči, pak jdou před nás. Určitě budou rychlejší.
Cesta je nekončená, ale naštěstí je ve stínu. Závěrečné stoupání je za trest, ale zvládáme. Já už jdu zase první a Ríša za mnou. Nechápu jak to že se mi z ničeho nic udělalo o 50 % líp. Možná i o víc.
Na Bavellu, místo které si pamatuju už z roku 2003, kdy jsem na Korsice byla poprvé, jsme dorazili v 18 hodin. Je to horský průsmyk a okolní hory jsou opravdovým rájem pro pěší turisty. Dostihli jsme zde i ty Čechy a jeden nám donesl krásně vychlazenou Plzeň. Bodla.
Pak jsme se šli do hotelu, který jsem zvládla po cestě zarezervovat. V této oblasti se totiž nesmí kempovat. Byl nám určený jedem trochu zatuchlý pokoj s dvěma dvou patrovýma postelema a jednou normální. Jsme rádi, že k nám nikoho dalšího nedali.
Pak jdeme do restaurace, voláme rodičům, pijeme pivo a pak jíme 3-chodové menu v podobě polévky, masa s hranolkama a dezertem, tj. nakrájeným sýrem. Jídla bylo hrozně moc, na to nejsme zvyklý. Po dlouhé době jsem se najedla.
Po deváté hodině už jsme v posteli.