7. července
15. den, ale dle průvodce etapa 16.
Noc v posteli byla příjemná, ačkoliv jsem se často budila a přemýšlela, že určitě chytneme nějaký štěnice. Asi tak útulné to tady bylo.
Vstali jsme v 6:15, protože od půl sedmé měla být snídaně, kterou jsme si včera večer objednali. O půl sedmé se ale nic nedělo, možná jsme si spletli čas a je to až od půl osmé. Tak čekáme.
Usadili jsme se na zahrádce a o chvíli později nám přinesli džus, kousky bagety, marmeládu, kafe a čaj. Docela to ušlo. Před půl devátou vyrážíme. Poslední etapa a budeme mít GR20 za sebou.
Ještě se stavujeme v obchodě pro pití. Torchu nás místní krámek zklamal, čekali jsme sámošku a místo toho zde byl napůl vybranej obchod spíš s uzeninami a se suvenýrama (mimochodem, nic jsem si nekoupila, prý na to bude dost času až budeme v cíli, u moře).
Koupili jsme jednu Oranginu. Má bublinky a je sladká. Vyrážíme. Je nám do zpěvu. Těšíme se až to skončí.
O zpěv ale brzy přicházíme, začínáme totiž stoupat a to jsem včera Ríšovi slibovala, že už žádné stoupání nebude. Že dneska se jde jen z kopce. No možná jsem to tak chtěla, ale GR20 nic zadarmo nedává, takže šplháme vzhůru. Prvních 5 km, než jsme došli na chatu d´I Paliri, bylo hrozných. Chybí nám síla. Mně úplně. Na chatě si dávám colu, kafe a čokoládu, Riška slaví poslední etapu rovnou pivem. Pak prokračujeme dál. Šontáme, spíš než jdeme. Stoupáme pomalu a zjištujeme, že dneska máme málo vody, ale snad nějak výjdeme. Tak nějak jsme vzali o litr míň než obvykle. A navíc je ohromný vedro. Těšíme se k potoku, kde je tůňka a vodopád. Zajímá nás jen ta tůň, ve které se koupeme. Není to sice ta azurově modrá ani nijak jinak lákavá voda, ale koupeme se. Je to takový spíše rybníček, dokonce je i teplej, ale i tak osvěžil. Mě dokonce i posílil, takže posledních 5 kilometrů, který nám zbývají do cíle se mi jde pěkně. Těsně před silnicí v městečku Conca, kde celá GR20 končí, naposledy pijeme z potůčku a pak už hurá do cíle.
Fotíme se u cílové cedule, která oznamuje, že jsme ušli 180 km a že zde, na tomto místě naše Odysea končí.
Pak jdeme do baru, kde už sedí ti, co přišli před námi, a tleskají nám. Máme radost.
Vyprahlej Ríša rovnou objednává 3 piva, k tomu panini. Vymýšlíme, co dál, resp. jak se odtud dostaneme, protože zůstávat zde nechceme. Našli jsme si kemp u moře, dokonce s bazénem, odkud pak kousek i jede autobus do Bastia. Servírka nám za 30 € zařídila odvoz, nějaký její známý, který nás hodí až do kempu. Bomba. Za nedlouho potom sedáme k němu do Jeepu (mimochodem toto auto Rišku velice zklamalo) a jedem 20 km do kempu Mozziconaccio. Máme radost, jak to všechno klape, ale to se záhy změní. V kempu jsme chtěli zůstat dvě noci a spát v nějaké pěkné chatičce. Rozhodně se nám už nechce stavět stan a nafukovat karimatky. Jenže v kempu, který je z 80 % prázdný, nejsou vůbec ochotní. Majitel zavolal svou sestru a ta nám našla plac na postavení stanu, že v chatičce bydlet nejde. Zahazujeme batohy na místo, které nám určila a jdeme k moři.
V kempu totiž není signál a tam by být mohl. Máme v plánu najít si nějaké jiné ubytování. Ríšovi se nelíbí nejen to místo na spaní, ale ani jejich chování. Vykoupali jsme se v moři, v kempu vzali batohy a vydali se po silnici do nedalekého Tarco, kde by se nějaký apartmán mohl najít. Nenašel. Jsme zoufalí, ale co, když tak prostě zůstaneme v tom kempu. Signál je zde slabej, ale podařilo se mi najít ve vesnici, na druhé straně od kempu, ve Favone jeden hotel, který má volno. Jinak je všechno plně obsazené. My se těch batohů nezbavíme. Kupujeme si na cestu vodu a nektarinku a opět po hlavní silnici zpět okolo kempu a dále do Tarco. Rezervace se mi nepovedla dokončit, ale stihla jsem tam vyčíst, že bychom se měli ubytovat do 20 hod. Tak trochu spěcháme. Nachodili jsme na té silnici více než dost, jsme vyčerpaní a hladoví. Do hotelu Les Pavillons Du Golfe jsme došli ve čtvrt na devět. Naštěstí recepce fungovala. Ulevilo se nám. Rezervace přes booking se prý nepovedla, budeme hlídat, zda za pokoj neplatíme dvakrát, takže platíme znova a bereme klíče. Dáváme rychlou sprchu a pak hurá k moři na večeři. Favona je přímořské letovisko, ale dost malé, takže zde jsou všeho všudy asi 4 restaurace. Vybíráme pizzerii, která nevypadá, že bude nějak luxusní, tudíž ani drahá. Já si objednávám salát Corse, Ríša pizzu Conca. Sylové. K tomu 2x pivo, jedna perlivá voda. Snědla jsem trochu salátu a byla jsem úplně plná. Vypila jsem skoro všechnu tu vodu, pivo mi už nechutná, to dopíjel Ríša. Jinak Ríšova pizza měla tak 50 cm v průměru. Chutnala mu, ale nedojedl ji.
Po večeři se vydáváme zpět do hotelu a těšíme se na čistou postel k voňavým povlečením. Spát jdeme neskutečně pozdě, ve 23 hodin.