25. června
Budík jsem na dnešek nenastavovala. Věříme, že když jdeme spát v osm, tak se vzbudíme včas. Anebo nás probudí ostatní, co na 5,5 hodinovou etapu potřebují vyrazit nejpozději v šest.
No a nespletli jsme se. Vzbudili jsme se v 5:20, ale ještě do šesti se převalujeme ve stanu.
Dnešní noc – nic moc. Spali jsme v dolíku a celou noc padali na prostředek. Jinak vše OK, v noci jen trochu vítr.
Balíme batohy. Vzhledem k tomu, že spacáky nosíme úplně na dně, každý den musíme vytáhnout všechno, co s sebou vláčíme. Já navíc, jak mám teď tu novou karimatku, tak ta se nedá sbalit do maličký ruličky, která by se vešla do batohu jako ta stará, tak ji musím nosit zvenku, což nesnáším. Mám ráda všechno uklizené, nemusím nikomu už na dálku ukazovat, že mám karimatku. No ale jak by řekl můj táta: „Co já možem„. Ríša mě utěšuje a říká, že ze všech těch, co to takto nosí, to mám aspoň připevněný nejlíp 🙂
Snídáme kaše a čaj a vyrážíme o půl osmé. Dnešní etapa končí na křižovatce se silnicí a je tam hotel, tak se Ríša těší, že bude spát v posteli a že tam určitě půjde platit kartou, čímž vlastně šetříme. Minimálně tu omezenou hotovost.
Ještě před odchodem z kempu jsme si chtěli dát kafe, ale restaurace měla ještě zavřeno, tak jsme museli vyrazit bez něj. To se nám moc nelíbí, takže do seznamu, co s sebou na příští trek, ještě připsat instantní kafe.
Cesta začala pěkně. Krásný lanový most, tak 6 metrů nad vodou. Nic strašidelnýho, ale je to pěkné zpestření. Pak jsme začali prudce stoupat a tak to šlo prakticky až do 11 hodiny. To jsme došli k jezeru Lac de la Muvrella, kde jsem si myslela, že bychom se mohli smočit, ale navzdory slunci mně byla zima a ani nikdo z ostatních, se kterými jsme se potkali, se taky nekoupal.
Při stoupání od jezera se mi o kámen podařilo roztrhnout část boty, což mě naštvalo. Na tuto akci jsem si totiž pořídila úplně nový, Scott Supertrac 2.0, určené do každého terénu a nevydrželi ani 25 km. Určitě se s nimi dá jít v pohodě dál, ale už nejsou tak pěkný, jako byly (to vlastně nejsou už od včerejška, protože na cestách se hodně práší, takže místo krásné lososové jsou už spíš do hněda, ale s tím se dalo pracovat. S tou trhlinou ne).
Na vrcholu to šlo střídavě nahoru a dolů a pak už jen dolů, což byla hrozná dřina. První delší sestup. Mě z něj bolí kolena, Ríšu kotník.
Do cíle jsme se dobelhali docela vyřízení. Ušli jsme 6 km, ale už ve 13 hodin jsme na chatě Ascu Stagnu. Je zde jak zděná chata a místo na stanování, ale taky hotel s restaurací a obchůdkem, protože přes zimu slouží toto místo jako lyžařské středisko.
Jako první zkoušíme volný pokoj v hotelu. Není.
Bankomat? Není.
Platby kartou? Ano.
Jásáme alespoň za toto.
Vracíme se tedy do kempu, kde za 2×12 € hned stavíme stan, protože počasí je nic moc, mohlo by i sprchnout.
Pak se přemisťujeme do hotelové restaurace na oběd. Riška si objednal burger s hranolkama, já cannelloni. Oboje nic moc, asi máme malý hlad. Chuť spravujeme dezertem a kávou. Za dnešek první, což se minimálně u Rišky musí ocenit.
Jinak je zima, ale ve sprchách naštěstí teče teplá voda.
V kempu nás odchytl Dán, který si chtěl trochu povídat, tak jsem s ním dali pokec a dozvěděli se, že se jmenuje Henrik, má nemocnou ženu (po rakovině) a čeká na něj i s dětmi ve Francii, kam se za nimi musí do určitého data dostat. Smeká před námi, že jako první trek jsme si vybrali zrovna takto náročný. Trošku nás vystrašil, ale zatím myslíme, že to zvládneme dojít.
Zbytek dne trávíme u piva a jídla. V obchůdku v hotelu jsme si ještě koupili klobásu, sýr a bagetu. Taky jsme se dovybavili elastickou bandáží na kotník a koleno a chladivou mastí.
Večer opět přemýšlíme, zda výjdeme s penězi. Prosíme číšníky, aby nám udělali cashback, ale nemohou nebo nechtějí.
Voláme mámě, která na Korsice zrovna má kamarádku Andrejku, jestli by nám nepomohla. Že za 2 dny zase budeme protínat silnici vedoucí do civilizace a tak by nemusel být pro ní problém se s námi setkat, když se tam dá dojet autem. Ale zase ji nechceme moc otravovat, přece jenom je na dovolené, tak to nehrotíme. Hlady jistě neumřeme a zakončujeme to tím, že z Vizzavony pojedeme do Corte do bankomatu. Buď vlakem nebo stopem.
Poznatky:
- zatím jsme ještě nepotřebovali sluneční brýle, ale spálení už teda jsme
- doposud jsou naše spacáky příliš teplý, máme je jako peřinu
- některý úseky jsou zralý na ferratový úvazky. Zajímalo by nás, kolik lidí, co nemají tolik zkušeností jako my, se už tady dobylo.
- chodíme čůrat tak jednou za den, ale pijeme hodně. V noci nechodím.
Poznámky:
- boty se mi po návratu z Korsiky podařilo reklamovat a vrátili mi peníze. Neuvěřitelné. Děkuji.