30. června
Jedna z dalších hrozných nocí. Celou noc foukal vítr. Skoro vichřice. Jak narážel na plachtu od stanu dělalo to hrozný randál. Stejně tak, jako první noc, jsem se zase bála. Že to ten stan roztrhá.
Fouká ještě i ráno a je zima. Za naše teplý spacáky už jsme rádi. Oblékám péřovku, Riška čepici. Rychle balíme a na terase si ještě dáváme kafe. Jedna z mála chat, která má ráno otevřeno.
U kávy se pomalu začíná dělá teplo, vítr ustává. Nakonec vyrážíme tak jako každý den jen v kraťasech a v triku. Snídani si dáváme až po cestě u jedné opuštěné chaty.
Cesta jde z kopce a po kamenech, takže jdeme pomalu, lesem kolem potoka, a na chvíli i zastavíme a koupeme se. Dnešek je maximálně odpočinkový den. Skoro by se dala tato etapa spojit s další etapou, nicméně poprvé za celou dobu jsme si zarezervovali spaní na chatě Refuge de l´Onda a rovnou to i zaplatili, takže naše myšlenky, dojít až do Vizzavony, jako má spousta dalších lidí v plánu, padá. Ale nakonec nám to vůbec nevadí. On se takový nero day (near zero day – téměř odpočinkový den) hodí. Jdeme tedy opět jen jednu etapu, má být dlouhá 11 km, převýšení 500 nahoru a 910 dolů. Celkem by nám měla zabrat 5 hodin, takže nikam nespěcháme.
Po cestě zastavujeme na Bergeries de Tolla, kde už je Henrik i další hikeři. Chata je dostupná i pro day hikery, takže i těch se tu pár vyskytuje.
Občerstvení bodlo. Je to opět všechno drahý, ale i tak dáváme klobásu a chleba, dokonce i sýr a piva.
Henrik, který má od manželky stanovený deadline pro přechod GR20 a v jistý den musí být na jakémsi místě vymýšlí, jak se co nejrychleji dostat do cíle, aby ale nic nevynechal. Má stejného průvodce jako my a tam jsou u většiny etap uvedeny i alternativní cesty. Není to oficiální GR20 a většinou jsou ty etapy i jednodušší. A aby to tedy urychlil, protože spojit 2 etapy GR20 je dost náročné a on už není nejmladší, volí z této chaty kde právě jsme alternativu, která mu pomůže být už lehce po obědě ve Vizzavoně. Tím ušetří den. Prý, když občas trochu popoběhneme, tak ho třeba někdy doženeme.
Takže se loučíme. Sice nám občas vadil, ale nakonec se shodujeme, že nám bude chybět.
Po přestávce překračujeme potok a stezka pokračuje lesem, příroda hodně podobná české. Jako když se jde procházkou na mé skautské tábořiště: široká cesta, trochu kamenitá, vysoké stromy. Les krásně voní. Do cíle to máme už jen 3 km, ale udělalo se vedro, tak postupujeme pomalu.
Chata l´Onda, kam jsme přišli ve 14 hodin, má oplocený prostor pro stanování (kvůli divokým prasátkům či kravám). Celý, ačkoliv obrovský prostor, je mírně s kopce. Naštěstí jsme zde brzy, tak máme velkou možnost výběru co nejrovnějšího a nejmírnějšího sklonu. Zahazujeme batohy na místě, kde si posléze postavíme stan a jdeme se podívat do chaty. Rezervace proběhla dobře, jdeme rovnou na pivo. Jsme mile překvapeni. Z Facebooku jsem totiž měla informaci, že tato chata je snad jedna z nejhorších, která se na GR20 vyskytuje. No a my z ní máme úplně opačný pocit. Točený pivo, klobásy, sýry, čerstvé bagety (ovšem nejde koupit samostatně, pouze ke klobáse) a co víc – dá se platit kartou! Dáváme teda točený na oslavu zdárně zdolané další etapy a taky na to, že jsme dnes přesně v půlce GR20. Minimálně co do počtu etap. Osm jich je za námi i před námi.
Jinak dnešní etapa byla jako stvořená pro důchodce. Dá se jít pomaloučku, s občerstvením i s koupáním.
V kempu potkáváme naše tři Frantíky – šlape jim to pěkně. Oni vždycky vyjdou dřív než my, takže jakmile dorazíme na nějakou chatu, už nám mávají. Docela milé. Večer se pak ještě objeví i černá se svými dvěma společníky.
Po postavení stanu a po vysprchování jsme dali ještě dohromady 5 piv a pak šli spočinout do stanu. pochopitelně jsme usnuli, ale asi jen na půl hoďky. Pak jsem se šli podívat k potoku, trochu smočit nohy. K večeři jsme uvařili špagety s boloňskou omáčkou, dali čaj a po 20 hod zalehli.