1.července
Budíček jsem si dali na 5:30 a než jsme vylezli ze stanu, většina už byla pryč.
Na snídani jsme si dali bagetu s paštikou, čaj a pak kafe. Kemp je oplocený, pryč se z něj dá dostat skrz branku, která se sama zavírá. Ale teď ráno je otevřená a na jednom kopci vidíme polodivoký koně, kteří se dostali až k nám, do prostoru stanů. Bylo jich pět, hned se s jedním skamarádím a hladím si ho. Ty zvířata tady mě vážně baví.
Kemp opouštíme v 7:15 a hned začínáme stoupat. Musíme se vyškrábat až do výšky 2.100 m n. m. Dneska nás čeká 11 km, 670 m nahoru, 1.180 dolů a po 6 hodinách bychom měli být ve Vizzavoně, kam se vlastně těšíme. Je to pomyslná polovina GR20, zde se láme severní a jižní část.
Po cestě na vrchol docela fouká, tak se oblíkáme, Riša bere čepici. Hned za vrcholem se ale počasí mění, začínáme klesat a svlékáme se.
Dnešní klesání je něco pro Ríšův kotník. Musí dávat velký pozor na každý došlap, aby se mu kotník ani trošku nezvrtl a neopuchnul. Moje kolena kupodivu zatím zvládají.
Po cestě míjíme potok se spoustou míst ke koupání. Okolo oběda vaříme rýži Uncle Bens a pak se taky koupeme. Jídlo je to dobrý, ale vlastně dost těžký. Dvě porce váží 250 gramů a jeden by to klidně snědl i sám.
Přicházíme do míst, kde jsem byla v roce 2003 se skautama a od té doby na toto místo nemůžu zapomenout. Úplně mě tenkrát učarovalo. Kaskády, do kterých se dá ze skal skákat, koupačka, teplo. Moc to zde ale nepoznávám. Nicméně krásné to tady je.
Dva kilometry od Vizzavony je stánek s občerstvením, tak si dáváme pivo. Pak už příjemnou cestou, mírně z kopce, do kempu. Po cestě se loučíme s dvěma důchodci, s těmi co tak mrzli u těch kamenů, když pršelo. Dneska totiž končí. Jižní část už šli kdysi dávno, teď si dali tu severní. Smekáme před nima.
V kempu je obchod, ve kterém pracuje pán, kterého to vůbec nebaví. Zřejmě je ten kemp jeho, ale otravuje ho, když mu tam přijdou lidi. Na cedulích má uvedeno, že bere platební karty. Na stole u pokladny má terminál, ale při požadavku, že budeme platit kartou řekl, že jedině hotově. Dáváme tři piva, čerstvě rozpečenou bagetu a dojídáme zbytky klobásy.
V kempu je oproti včerejšku strašně málo lidí, možná se ubytovali v hotelu, který je hned u kempu. Nicméně Frantíci a černá trojka tady jsou. Včera bylo v kempu zhruba 200 lidí a tady dnes není ani 50. Je nám smutno. Před večeří se jdu podívat k vlakáči, ten je tak 3 minuty od kempu. Ve vesnici nicméně chcípli 2 psi. Je zde jen ten hotel s restaurací a stánek s rychlým občerstvením.
K večeři máme bagetu s paštikou, Ríša pivo, já poprvé jdu do limonády – Fanta. Jsem dnes nějaká přehřátá (možná i z toho, že jsem přes hodinu spala odpoledne ve stanu).
Jak je naším zvykem, po 20 hod už ležíme. Stan dnes nemáme zakolíkovaný (podlaží je hrozně tvrdé, snad beton), tak ho celý drží jen kameny. Snad nebude foukat.
