#soukromý pokoj s Mattem #písečná bouře
V obýváku, který byl jen pro mě, jsem se vyspala do růžova.
No… skoro.
Do tří ráno bylo takový vedro, že se spát fakt nedalo.
Pak se trochu ochladilo a už to šlo.
Každopádně ráno mi to docela běží, takže asi dobrý.
Před polednem jsem v Leónu, můj 25. kilometr, a kousek od katedrály potkávám Matta, jak dlabe burger s hranolkama. Nezapomeňte, že je to Američan.
Řešíme problém, který teprve nastane. Podle aplikace Camino Ninja je už buď všude plno, nebo nás čeká pěkná nálož.
Vymyslíme tedy geniální plán – pronajmeme si spolu dvoulůžák.
Hostel je jen 7 km odsud.
Matt volá, rezervace hotová.
Spaní vyřešeno. Uf.
Jen tak mimochodem, Matt včera došel s Korejcem Jonem do Mansilly a byli nuceni koupit si pokoj v hotelu za 120 euro!!!
Matt už má prohlídku katedrály a myslím, že i mši, za sebou. Je to prostě ranní ptáče, tak jde napřed.
Já si jdu obhlédnout slavné vitráže.
Miluju je. Nejraději bych jednu takovou měla i doma. Zatím ale pořád vede katedrála v Burgosu.
Během prohlídky mi přišla zpráva.
Matt se rozhodl, že jde dál.
Mám pocit, že se prostě lekl sdílet pokoj s holkou.
Ale je to jen moje teorie.
Každopádně mě čeká dalších 23 kilometrů.
No co. Když může on, můžu taky.
Než ho doženu, chvilku to trvá.
První rezervaci rušíme, děláme novou.
Cesta krásně ubíhá.
Jak by taky ne když jdete na hláškách z filmu Sám doma a Sestra v akci 😂
Jenže se začíná kazit počasí.
Matt si přál mraky. Prý se za ně modlil.
No, mě mrskne. Takových krásných 35 stupňů bylo.
Tak panáčku, říkám mu, teď se modli, ať ten nahoře s tím deštěm ještě chvíli počká.
A pak to přijde.
Písečná bouře.
Z cesty se zvedá prach a když nás trefí do nohou, štípe to jako čert. Vidíme blesky. Máme kontaktní čočky, takže chvílemi jdeme pozpátku, abychom vůbec něco viděli.
A pak se Matt rozběhne.
Ty brďo, další člověk, který se mnou běží.
A hostel?
Zatím nejhezčí za celou cestu. Nový, čistý, dole hospoda a pivo. Co víc si přát?
V kuchyňce potkávám Jona, Korejce, se kterým šel Matt včera. Ode dneška začne hrát svou hlavní roli v mém Caminu.
Dáváme spolu pivo. Pak jdu s Mattem na večeři, do obchodu pro jídlo na snídani a zpátky na hostel.
Dnešek byl neuvěřitelnej.
Takže religionista a teolog se společně modlí, aby nás ten nahoře nechal dojít na hostel dřív, než nás spláchne.
A světe div se.
Modlitby byly vyslyšeny.
Stihli jsme to.
Tady vám moc doporučuji najít si na mém Facebooku nebo Instagramu video z této písečné bouře.
Slovy to popsat moc neumím.