#vstávám před šestou #Paul došel do Santiaga
Změna.
Vstávám před šestou.
Spala jsem jedenáct hodin.
Vyspinkaná jako miminko.
Dneska mě čeká 40 kilometrů a 1300 metrů převýšení.
Venku je ještě tma.
Ale jakmile se rozední, začíná to být nádhera.
Po dlouhé době zase kopce.
Výhledy.
A konečně zmizela ta poměrně nudná rovina.
Jak jsem vyrazila ještě před svítáním, jsem brzy v cíli a nejsem ani tak zničená.
Ve tři hodiny už jsem v penzionu Garcia.
Noc za 12 eur.
Paráda.
Zase trochu doháním rozpočet, který jsem některé dny poněkud… překročila.
Mám limit 50 eur na den.
25 na jídlo.
25 na ubytování.
Překračuju hranice regionu a vstupuju do Galicie.
A pak přichází O Cebreiro.
Takový náš Rožnov.
Jen hodně zmenšený.
Ale stejně krásný.
Dost turistický.
Dneska se mi daří.
A mám radost.
Matt, Branko i Jon pokračují dál.
Já dneska končím tady.
Je tu bar, takže si dávám pivo a nějakou ne úplně povedenou svačinu.
Pak vyrážím do obchodu.
Výsledek?
Ne moc dobré lasagne do mikrovlnky.
Už je nechci ani vidět.
Stejně se po návratu domů dlouho nedotknu čínské polívky.
Dneska mám dost dlouhé odpoledne a nevím jestli mi to vyhovuje.
U večeře se seznamuju s paní z Kalifornie.
Pak začne telefonovat.
A vydrží jí to asi dvě a půl hodiny.
A nejlepší nebo nejhorší na tom je, že neslyšíme jenom ji.
Má to na odposlech, takže slyšíme i toho na druhé straně.
Takový večerní podcast zdarma. A lekce angličtiny v jednom.
Bezohlednost některých lidí mě ale pořád dokáže překvapit.
Venku trochu prší a hrozně fouká.
Jsem přikrytá.
Spím u okna a nakonec ho i zavírám.
Večer mi ještě píše Paul.
Že prý v noci došel do Santiaga.
Ty vogo, frajer.
Pěkně mi utekl…
Jinak jsem možná ještě nenapsala, že každý má k vykonání této pouti nějaký důvod. Ten můj je čistě sportovní, žádné duchovno nehledejte, ačkoliv nápad dojít do Santiaga přišel dávno předtím, než jsem začala běhat.
Nicméně Paul… s ním se rozešla přítelkyně, takže si léčí zlomené srdce.
Je to učitel tělocviku, takže má prázdniny a volno využil pro tento účel.