- díl
Mám obrovské štěstí, že kolem sebe mám lidi, kteří se snaží, abych se na světě měla dobře.
Jedním z nich je třeba Riška, který poslouchá co říkám a co si přeji.
A tak jsem ke svým čtyřicátým narozeninám, které jsem oslavila v Alicante na konci ledna roku 2025, dostala značný obnos peněz určený výhradně na uskutečnění mé vysněné cesty do Santiaga de Compostela.
První krok učiněn.
Zbytek už je na mně.
Ale klid.
Není kam spěchat.
Velmi brzy bylo jasné, že cestu absolvuji nejdříve za rok, protože kromě tohoto jsem dostala ještě možnost absolvovat Juliana Trail (čti v dálkových pochodech) a tak už v tom roce nezbývalo tolik volna pro takto dlouhou cestu.

Nicméně průvodce i Credencial – průkaz poutníka – už nějakou dobu mám a občas si v nich listuji, studuji trasu a představuji si, jaké to asi bude.
Od prosince 2025 už trochu intenzivněji, protože v den D –
2. prosince – jsem se konečně odhodlala a koupila si letenku, která mě přiblíží na start Camino Francés.
Tento článek má do budoucna jako představa toho, jak si myslím, že to celé proběhne.
Jsem si jistá, že bude dost dobré si ho po dokončení znovu přečíst a zasmát se své naivitě, lehkovážnosti nebo naopak poplácat se na rameni za to, jak jsem to měla krásně promyšlené a jak to všechno vyšlo.
Upřímně?
Tipuju se na tu první variantu.


A důkaz, že realita bude jiná přišel poměrně brzy.
Ani ne měsíc po nákupu letenky, která byla dokonalá.
Odlet z Prahy v 9:00.
Přestup v Paříži.
Téměř tři hodiny času, takže tak akorát všechno v klidu najít, dát si čaj a vyčůrat se.
Odlet z Paříže v 15:40 a přílet do Biarritzu, což je nejbližší letiště, v 17:10.
Ideál.


A pak mi napsalo Kiwi.
Letecká společnost změnila čas odletu na 11 hodin a že z toho důvodu nemám dostatek času na přestup.
A ať se jako co nejdřív rozhodnu, co udělám, ale že mi nemohou zaručit vrácení peněz, že to prý záleží na té letecké společnosti, ale že mohu letět o něco dřív.
To o něco dřív by vyhovovalo nějakým sovám, který jsou v tý době ještě vzhůru.
Ale já typologicky nejsem ani sova natož teprve skřivan.
Já jsem medvěd.
Celoročně.
V zimě stoprocentně.
Hybernace by mi šla.
Takže v kolik jako budu muset vstávat, abych se dostala z Pardubic včas na nový odlet v 6:40 z Prahy?
Nicméně překážky jsou od toho, aby se překonávaly a těch problémů, možná i větších, bude víc a tento je možná ještě ten nejmenší.
To se ale teprve uvidí.
Takže… jaké bude to moje Camino?
Přílet + přesun na start
Možná až během mého putování Španělskem si vzpomenu nebo uvědomím, proč jsem si už kdysi dávno, když jsem o Santiagu slyšela poprvé, vybrala zrovna Camino Francés jako cestu, po které se do Compostely dostanu.
Francouzská cesta je prostě ta správná.
Start v Saint-Jean-Pied-de-Port.
Po příletu do Biarritzu sednu na MHD a dojedu do Bayonne. Tady neočekávám žádné komplikace.
To by mělo za použití google maps klapnout na výbornou. Cesta potrvá 30 min a vlak/metro jezdí každých 15 min.
Z Bayonne buď autobusem, v nejlepším případě vlakem, do Saint-Jean-Pied-de-Port.
Harmonogram odjezdu vlaků a autobusů není v této době (leden 2026) zatím k dispozici, budu až plánovat v červnu.

Ubytování
V Saint-Jean-Pied-de-Port už budu mít zamluvené ubytování (to vyřeším ještě nějakou dobu před odletem), projdu si město (je tam prý malé muzeum Svatojakubské cesty, to ale rozhodně není priorita), dám si nějaké jídlo – spíš levné než dobré a tak nějak (nemyslím si, že do růžova, tak naivní nejsem), se vyspím a druhý den vystartuji.
Spávat budu v ubytovnách, tzv. albergues (samozřejmě v rámci šetření), kterých má být na cestě dost.
Sdílení jedné místnosti spolu s dalšími patnácti lidmi beru jako součást dobrodružství a bude to rozhodně moje poprvé.
Špunty do uší, které jsem doposud používala jen když jsem se občas mihla v práci a musela třeba vrtat nebo řezat železo, jsou už na seznamu MUST HAVE.
Zatím nemám zdání jak dopředu bude potřeba ubytování rezervovat.
Zda bude stačit ten den ráno anebo týden dopředu.
Ideální by bylo když by se nemuselo rezervovat vůbec.
Něco jako: „Dobrý den, tak jsem tady.“
Nebo třeba ten den odpoledne, ale tomu taky moc nevěřím.
Někde jsem četla, že prý kdo dřív přijde, ten dřív bydlí…
Rozhodně nemám v plánu odlétat s přesným harmonogramem mého pohybu. Že ve středu doběhu do tohoto města a ve čtvrtek budu spát v tamtom městě.
Nějak to prostě vždycky dopadne.
A ty ubytovny jsou křesťanský, to mě přece nenechají venku na chodníku, ne?
Provedení
Camino Francés mám v plánu běžet. Jednak kvůli krční páteři a zákazu tahání těžkých batohů s plnou polní,
jednak kvůli úspoře času.
Když poběžím budu dřív doma.
Dřív u Franka, který v té době bude na prázdninách u babičky a bude o něj postaráno jako o vlastního 💕.


Poutníkům na Caminu se říká pilgrims. Ti, kteří se rozhodnou Camino běžet jsou tzv. rungrims. A i mezi nimi existuje dělení – podle toho, jestli mají s sebou doprovod, který je opečovává nebo jestli si všechny puchýře musí zalepit sami, náplastí kterou si v batůžků buď nesou nebo nenesou.
Já rozhodně necílím na žádný rekord.
Ten mimochodem drží Xander Hartwood, který v květnu 2025 zvládl celých 763,5 kilometrů uběhnout za 8 dní, 9 hodin a 16 minut.
Klobouk dolů, ale sem já nemířím.
Mým cílem je Camino dokončit, a to ve variantě self-supported.
Letím sama.
Postarám se o sebe sama.
Všechno, co budu potřebovat si ponesu, dokupovat budu jen jídlo a pití.
Kolik denně uběhnu to netuším.
Jsem běžec začátečník.
Většinou poběžím, občas třeba půjdu.
Taky nemám představu, jestli dokážu několik týdnů po sobě každý den uběhnout maraton nebo i víc.
Ale poctivě trénuji.
Takže možná jo, možná ne.
Nezvolím žádné závratné tempo.
Takové ve stylu českých drah – času dost.
Zpátky musím být do konce července, takže odhad je zhruba tři týdny – plus mínus.
Spíš plus.
Průvodce má trasu rozdělenou na 31 etap. Některá má ale jen 16 km nebo je rovinatá a tak to určitě půjde rychleji a etapy budu spojovat.
Zpáteční letenku nemám, budu řešit až tak 150 km před koncem.
Zatím vůbec nevím odkud odletím domů.
Nejdůležitější výbava

Vlevo 15 l, vpravo 20 l
Camino poběžím jen s běžeckou vestou (zatím nezakoupenou) o základní váze kolem 4 kg.
Nemám v plánu brát žádné zbytečnosti…
… ale víme jak to je.
Stále váhám mezi 15 a 20 litry a kvůli rozrůstajícímu se seznamu věcí, to vypadá na tu větší.
Zatím poslední připsanou položkou na seznamu je pokrývka hlavy.
Ačkoliv jsem karibský typ a teplo mám ráda, myslím že v létě bude ve Španělsku tak, že to i já nazvu vedrem a úpal si rozhodně přivodit nehodlám.
Takové blbiny řešit nechci.
Tak jako zatím pořád řeším batůžek, úplně nejdůležitější ze všeho také vybráno nemám.
Botičky.
Ale ty už jsou aspoň koupené a budou to jedny z těchto dvou.
Rozhodla jsem se poprvé v životě vyzkoušet univerzálky, protože kde jinde než v prostředí, kde se povrch bude měnit co pár kilometrů.
Jedná se o značku Salomon Aero Glide 3 Grvl nebo Aero Blaze 3 Grvl.
Oboje už mám doma, teď je jen otestovat a definitivně vybrat.

Až na konec světa
Moje cesta ale neskončí v Santiagu de Compostela.
Když už tam budu, a v duchu mého hesla: když už něco dělám, tak pořádně,
mám v plánu Španělsko přeběhnout celé.
A tak poté co skončí poutnická mše (kéž by se mi podařila ta, při které se v kostele rozhoupává obrovská kadidelnice, tzv. botafumerio), po veškerém tom rozjímání (teď mě napadá, že ať už bude ráno nebo večer kdy se do města dostanu, nebylo by špatné, tam zůstat přes noc), si znovu zavážu tkaničky a vyběhnu směr Finisterre a doběhnu až na samý „konec světa“.
To už bude jen kousek.
Devadesát kilometrů.
To dám.
A budu pak mít přeběhnuté celé Španělsko.
A další představy? Ty budu postupně doplňovat.
Těšte se.
Třeba na seznam věcí, představy o každodennosti, strachy a obavy a další má očekávání.

Moc ti to přeji, ale bojím se o tebe.
Já vždycky zapomenu, jak moc velkej blázen jsi. Nebo možná Ty pořád posouváš hranice 😉
Každopádně smekám už teď a těším se na zápisky (hodně mne Tvé psaní baví!) a taky přednášku 🙂
Paráda, máš to skvěle promyšlený. A rozhodně máš kuráž, klobouk dolů. Určitě to bude neobyčejný a nezapomenutelný. Přeju ti, ať po cestě potkáš samý skvělý lidi a splníš si svůj sen 🙂.
Jsi borec. Pro mne naprosto nepředstavitelné. Hlavně opatrně.Nelámej nic přes koleno. Ale ty to dáš.Trenuješ poctivě a těšíme se na foto “ z konce světa“
Drž se
To nelámat nic pres koleno bych se do té doby měla naučit 😁