Dálková trasa Juliana Trail o délce 270 km s převýšením necelých 7,5 tisíc metrů je rozdělena na 16 etap.
V Evropě sice patří spíše k těm méně náročným, ale rozhodně ne k těm méně krásným. A právě tuto cestu jsem dostala ke svým čtyřicátinám, protože žádný dárek, který by překonal celodenní chození, spaní ve stanu na nafukovačce, jezení dehydrovaného jídlo z ešusu, nesprchování se a další co k tomu patří, nepotěší víc 🙂
Jenže původní scénář jsme kvůli mým zdravotním problémům museli přepsat. Zůstalo jen místo a hlavní role – já, Ríša a Frank. Po dlouhotrvajících úmorných bolestech u levé lopatky a nemožnosti bez prášku na bolest vůbec vstát z postele, mi v únoru neurochirurgové diagnostikovali výhřez plotýnky na dvou krčních obratlech.
No, to mi ta čtyřicítka pěkně začíná.
Následovaly fyzioterapie a cvičení, které mě jakž takž daly do kupy a prozatím jsem se tím vyhnula avizované operaci. Ale mám zákaz zvedat cokoliv nad 5 kg (což později snížili na maximální zátěž kávu se lžičkou).
Ačkoliv mírné omezení rozsahu stále cítím, naučila jsem se s tím žít a navíc si našla novou vášeň, která na mou krční páteř úplně vliv nemá a to běh. Ale ne jen tak ledajaký. Kdo mě zná, ví, že když se do něčeho pustím, tak naplno. Tak jsem skočila rovnou do ultra.
Takže co s Juliana Trail bylo skoro jasné – proběhneme si ho jen tak nalehko s běžeckou vestičkou na zádech. Zbývalo jen vyřešit logistiku a tím i obsazení vedlejší role v našem scénáři. Konkurz jsme vypisovat nemuseli, volba byla jasná. Máma. Bude nás vozit na starty a z cílů jednotlivých etap, bude chodit s pejskem, sama se pak odpoledne bude moc proběhnout a zcela jistě zažije dovolenou snů.
